Most – zahrada rajských rozkoší pozdně modernistické utopie
Příspěvek pojednává o případu likvidace starého města Mostu a výstavbě zcela nového města. Metaforicky bychom mohli hovořit o vykořenění a přesazení města, o ztrátě a obnovení paměti. Při analýze tohoto jevu se příspěvek opírá o pohled Maurice Halbwachse tak, jak jej předestírá ve své monografii Kolektivní paměť. Na rozdíl od konceptu kolektivní paměti bylo vznikající město utvářeno na základě pozdně modernistického diskurzu v architektuře a urbanismu jako město zónové a rozvolněné, ve kterém jsou jednotlivé složky lidské činnosti důrazně oddělovány. Velký důraz při budování nového města byl kladen na městskou a parkovou zeleň, která dodnes tvoří klíčový fenomén nového městského prostoru. V příspěvku budou diskutována jak pozitiva, tak negativa daného přístupu a současný stav městského veřejného prostoru a jeho vnímání společností.
The City of Most: Garden of Heavenly Delights of Late Modernist Utopia
The presentation focuses on the case of the destruction of the old city of Most and the construction of a completely new city. Metaphorically, we could talk about the uprooting and rebuilding of the city, about the loss of memory and its renewal. In analyzing this phenomenon, the presentation relies on the perspective of Maurice Halbwachs as formulated in his monograph Collective Memory. In contrast to the concept of collective memory, the emergent city was shaped on the basis of the late modernist discourse in architecture and urbanism as a zoned and dispersed city in which different components of human activity are separated. A great emphasis in the construction of the new city was placed on urban and park greenery, which still forms a key phenomenon of the new urban space. The paper will discuss the positives and negatives of this approach and the current state of urban public space and its perception in society.