A garden that didn’t happen 2023
video, pecky, site-specific instalace
Moje babička Vira a dědeček Serhij mají vesnický dům se zahradou nedaleko Shestakove v okrese Čuhujiv, 30 km východně od Charkova na Ukrajině. Starají se o něj již více než 12 let. Přímo před jejich hlavními vraty, přes silnici, je velké pole, které patří místnímu zemědělskému družstvu. Na tomto poli družstevníci pěstovali pšenici, slunečnici a kukuřici a vždy ho nechávali jeden rok ležet ladem, aby si půda odpočinula a nabrala sílu. 24. února 2022 vypukla naplno ruská invaze a oblast, kde se nachází vesnický dům mých prarodičů, byla velmi rychle obsazena. Babička s dědečkem nemohli chodit do svého domu, ani na zahradu, a na pole se nedostali zemědělci, aby ho vyčistili od zbytků loňské výsadby (šlo o slunečnice) a oseli pro novou sezonu. A přestože tuto oblast osvobodila ukrajinská armáda v květnu téhož roku, teprve v létě 2023 se do ní mohli lidé vrátit, neboť jako všude jinde, kam Rusko vojensky vstoupilo, byl každý čtvereční kilometr země zaminován. Moji prarodiče začali znovu pracovat na své zahradě, ačkoli ji dva roky, kdy se o ni nemohli starat, velmi poznamenaly a určitě již nebude tak kvetoucí a plodná jako před invazí. Letos v září bylo pole vyčištěno od zbytků suchých a mrtvých slunečnic a jeden z traktorů přitom najel na minu. Jeho řidič byl těžce zraněn, ale naštěstí přežil. Od té doby zůstává pole prázdné. Prozatím nelze zjistit, jak velká část je ještě zaminovaná, a odhadnout, jak brzy bude možné pole znovu osít.
V roce 2019 jsem začala sbírat pecky meruněk a švestek. Natřela jsem je bílou barvou, a přitom netušila proč. Byla jsem si ovšem jistá, že na to brzy přijdu. O dva roky později jsem se rozhodla, že pecek budu potřebovat mnohem a mnohem víc. Říkala jsem si, že se mi konečně odhalí koncept mé budoucí práce, neboť jsem cítila, že je někde velmi blízko. Společně s maminkou jsme požádaly naše přátele a známé, mé prarodiče a jejich přátele a známé, aby nám dali pecky z meruněk a švestek, které zbyly po výrobě koláčů, pečiva a marmelád. Toho roku byla v našem kraji bohatá úroda ovoce, takže většina pecek pocházela z místních zahrad. Celkem se nám během toho posledního předválečného léta na Ukrajině podařilo nasbírat 2880 meruňkových a švestkových pecek. Pecky zůstaly v mém bytě v Saltivce, jedné z nejintenzivněji bombardovaných čtvrtí na severovýchodě Charkova. Za více než dva roky ztratily svou plodnost, ale také byly zapomenuty jako materiál pro umění. Až několik týdnů předtím, než jsem měla odjet na rezidenci v rámci projektu Gardening of Soul: In Five Chapters do Ústí nad Labem, jsem je znovu objevila na svém balkoně při návštěvě Charkova v říjnu roku 2023.
A konečně mě po všech těch letech napadl jasný koncept uměleckého projektu o meruňkových a švestkových peckách. Tehdy jsem si je nemohla zabalit do tašky, protože by mě nepustili přes celnici na hranicích EU. Maminka mi navrhla, že mi všechny pecky pošle jako balík poštou, abych si je mohla převzít v Rakousku, kde nyní bydlím, a přivézt do Ústí nad Labem. Balík poslala ukrajinskou službou „Nova Poshta“. V noci na 22. října 2023 byl hlavní terminál této společnosti v Charkovské oblasti, kde se všechny balíky před odesláním do cílových míst hromadily, zasažen ruskou raketou, což způsobilo obrovský požár, 8 mrtvých a mnoho zraněných. Moje zásilka, obsahující 2880 meruňkových a švestkových pecek, opustila terminál pouhou hodinu před tragédií. Zde v Domě umění Ústí nad Labem, na výstavě nazvané Gardening of Soul, představují tyto pecky namalované bílou barvou duchy meruněk a švestek, které už nikdy nebudou moci vyrůst. A projekce zachycující pole před domem mých prarodičů na vesnici reprezentuje duch půdy, která se ještě dlouho nebude moci stát zahradou.