Alexis Dworsky Mrgari (2022)
Na chorvatském pobřeží a na ostrovech, které ho lemují, se nacházejí četné staré zdi zvané Gromača budované po staletí bez použití jakéhokoliv pojiva na sucho umným skladem jednotlivých kamenů. Na ostrově Krk dokonce tvoří nápadné kamenné „květy“ pojmenované Mrgari, které svým uspořádáním odpovídají potřebám chovu ovcí. Jedná se o odumírající symboly kolektivní práce v mnohém připomínající indonéskou rýžovou sýpku Lumbung, k níž odkazovala kurátorská koncepce nedávno skončené výstavy documenta 15 v Kasselu.
Pastevci do nich trychtýřovitým vchodem vháněli ovce různých majitelů pasoucí se v okolí, ve vnitřním prostoru je od sebe oddělovali a v přilehlých malých stájích stříhali, aby je opět vypustili k volnému výběhu. Mrgari byly místem občasné, opakující se a radostné komunitní pospolitosti, výměny a společného tvoření, byť v nelehkých pracovních i přírodních podmínkách.
Tyto stavby významně napomáhaly hospodářskému využití krásné, ale nehostinné krajiny a dnes, i když viditelně chátrají, stále představují její výraznou dominantu a rovněž památku připomínající zanikající tradiční způsob života místní komunity, který je vytlačován expanzivním turismem.
Alexis Dworsky inspirován těmito primárně zcela praktickými, ale zároveň tajemnými stavbami, využívá nejnovější digitální technologie, aby je dokumentoval, virtuálně konzervoval, (re)konstruoval, ale také umělecký přetvářel a rozvíjel jejich symbolický význam nebo estetický náboj. Pracuje s technologií známou jako fotogrammetrie. Tímto způsobem se ze stovek až tisíců fotografií pořízených dronem vytvoří digitální trojrozměrný model.
Lze jej vnímat prostřednictvím virtuální reality nebo v kontextu výstavy fyzicky zhmotnit v podobě mediální instalace, kdy se na detailní 3D tisk promítají informace o Mrgarech. Z tohoto pohledu je možné Mrgari chápat jako adaptabilní trvale udržitelné efemérní architektury proměňující se v čase a živě reagující na okolní podmínky a potřeby svých tvůrců i uživatelů…
Alexis Dworsky s přispěním Michala Kolečka