Florální kostel, 2022
Idea Florálního kostela v podobě stromů rostoucích v rámci architektonického konceptu klasické katedrály se v tvorbě umělců Michaely Černické a Jiřího Černického vyjevuje již koncem devadesátých let 20. století. Nejprve přitom byla formulována prostřednictvím narativní kresby z roku 1996. V roce 2016 autoři tuto myšlenku rozvinuli ve formě sochařského modelu prezentovaného jako součást samostatné výstavy Jiřího Černického nazvané Divoké sny v Galerii Rudolfinum v Praze. K realizaci tohoto projektu došlo za využití celkem 57 stromů a na ploše 51 × 30 metrů nedaleko vrchu Helštýn u Valašského Meziříčí v roce 2022, a to s podporou místní samosprávy i soukromých dárců.
Koncepce Florálního kostela se navrací zpět k podstatě architektury, kdy ji tvořila sama příroda. Do doby posvátných lesů, luk, stromů, jeskyní… Později, když stavitelé a architekti navrhovali sakrální architekturu, tu, která se musí vystavět, inspirovali se většinou právě přírodou. V Egyptě, Řecku, Římě a samozřejmě i v křesťanské tradici nahradili stromy různorodými architektonickými prvky. Florální kostel je ovšem stavbou ze samotných rostlin a nejedná se o nápodobu přírody, nýbrž o přírodu samu. Jeho základy jsou tvořeny kořeny stromů, konstrukce je budována z postupně mohutnících živých kmenů i větví a klenuté stropy formují košaté koruny. Vitráže oken jsou složeny ze samotných paprsků světla odrážejících se od ševelícího listí. Stavba takového kostela je založena jako sad či zahrada, a to tak, aby bylo zřejmé, že se jedná o architekturu. Postupem času bude růst, mohutnět, může být zahradníky upravována, „dostavována“ podle potřeb uživatelů. Nebude jí vadit, ani když se nechá zarůst. Stane se jen tajuplnější, časem uvnitř vzniknou náhodné cestičky, intimní paseky…
Michaela Černická & Jiří Černický s přispěním Michala Kolečka