Výstava Gardening of Soul v Domě umění Ústí nad Labem je součástí programu Gardening of Soul: In Five Chapters, který se zabývá tematikou zahrady a zahradničení v různých metaforických zaměřeních. Tento víceletý program realizovaný na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem je členěn na několik vzájemně se prolínajících částí a zahrnuje tvorbu uměleckých děl ve veřejném prostoru se zapojením lokálních komunit, rezidenční pobyty zahraničních umělců v České republice a českých umělců na Islandu, mezinárodní konferenci a výstavní prezentace doprovázené realizací aktuálních uměleckých děl. Výstavu Gardening of Soul lze v kontextu tohoto projektu chápat jako významný průsečík, neboť se v jejím rámci představuje celá řada výsledků postupně vznikajících v jeho průběhu a odrážejících jeho tematické zaměření prostřednictvím individuálních uměleckých vyjádření.
Zahrada je místem, kde člověk-zahradník realizuje vlastní představu přírody, které se cítí být součástí a spolutvůrcem. Důvodů, proč se tak často uchylujeme do prostředí zahrady, je mnoho a v různých společenských a geografických kontextech se mění. Jedna z klíčových motivací pro takové jednání je ovšem spojena s vytržením z chaosu světa, který nás atakuje a nezřídka zneklidňuje, zraňuje. Uprostřed zahrady je každý do značné míry sám, obklopen řádem, který ho přesahuje, není zcela v jeho moci. Trpělivá práce vedoucí k okrase a leckdy také k potravě je v neposlední řadě také očistným procesem spojeným s poznáváním toho, že příroda existuje a rozvíjí se autonomně navzdory naší vůli a představám vnutit jí naše vnímání světa. Každá vysazená rostlina, obdělaný záhon či vypěstovaný plod tedy jsou součástí dialogu mezi zahradníkem a zákonitostmi přírodního rámce, jehož je pevnou součástí. Společenský, sociální a samozřejmě také kulturní význam zahrady je přitom bezesporu svázán právě s touto zakořeněností člověka v environmentálních souvislostech, v dichotomii arogance a ovládnutí, či naopak pochopení a přizpůsobení se přírodnímu řádu vymezujícímu hranice naší existence.
Město Ústí nad Labem a jeho širší okolí – především hluboká a dýmající rýha podkrušnohorské hnědouhelné pánve – jsou v kontextu moderních dějin jedním z příkladů, které odkazují k destruktivnímu vývoji autentického přírodního prostředí pod vlivem dlouhodobé extenzivní industrializace. Místní, v mnoha směrech unikátní a romantickou krásou prodchnutá krajina byla a v některých zachovaných lokalitách stále je ukázkou zdravé symbiózy rozvoje přírodního potenciálu a kulturního působení člověka. Syn Boženy Němcové Karel v dopise své matce ze služby na zámku Jezeří 2. září 1860 napsal následující slova: „Že zde je nejkrásnější krajina v Čechách je pravda; park pozůstává nazvíce z prosekávaného lesa s několika překrásnejma vyhlídkama do okolí.“ Měl tím pravděpodobně na mysli pohledy do údolí, kde se tehdy nacházely pozůstatky Komořanského jezera a dnes se rozkládá jeden z největších povrchových hnědouhelných revírů – dotěžovaný Lom Československé armády obklopený rozsáhlým územím člověkem znásilněné postindustriální ne-krajiny.
Právě aktuální zlomový moment postupného a nezvratného útlumu expanzivního zneužívání přírodního prostředí je jedním z důležitých motivů formujících problematiku péče člověka o krajinu či v užším smyslu slova o zahradu, která je odrazem jeho ambicí i citů. Jak se po dlouhém období devastace navrátit k úctě a touze po „překrásných vyhlídkách“? Jak znovu pocítit nezbytnost nastolení rovnováhy mezi potřebami a respektem spojovanými s přírodou i zdroji, které nabízí? Inspirací pro hledání odpovědí na takto položené otázky či na vytyčení směru dalšího vývoje v tomto bodě obratu se snad může stát uvažování současných umělkyň a umělců, napínajících zájem k ohledávání různých významů spojených právě s tématem zahrady jako místa naplněného starostlivostí, zodpovědností a také radostí z dosaženého pokroku respektujícího přirozený rámec prostředí, ve kterém se pohybují. Umění, disponující radikalitou svobody kreativního vyjádření a nespoutané lidské imaginace, nezřídka dovoluje nahlížet každodenní realitu zatíženou aspekty racionálního fungování společnosti z perspektiv otevírajících nejen překvapivé souvislosti, ale také inovativní a všeobecně prospěšná řešení. Tvůrčí proces vyrůstající ze vztahu k obsahovému fundamentu uměleckého vyjádření i k divákům a nezřídka také participující komunitě, která může být v různých formách jeho součástí, je neocenitelným zdrojem poznání a pochopení souvislostí směřujících ke změně zdánlivě neotřesitelných a v mnohém determinujících stereotypních společenských norem a systémů.
Zahrada je přitom v kontextu výstavy Gardening of Soul chápána v několika vzájemně se prolínajících symbolických, metaforických, technologických, či naopak zcela konkrétních rovinách. Některé projekty v jejím rámci prezentované se soustředí na chápání zahrady jako obrazu dovolujícího nahlédnout obavy z aktuálního environmentálního vývoje, který jako by nezadržitelně směřoval k nezvratnému ohrožení křehké rovnováhy mezi potřebami lidstva a možnostmi naší planety je v pokračujícím extenzivním a expanzivním modu zabezpečovat. Jiné se zamýšlejí nad existenciálním rozměrem zahrady reprezentované alternativními kulturními nástroji, aby upozornily na univerzální význam tohoto fenoménu proměňujícího se pod vlivem nových technologií, civilizačních vlivů, virtualizace a umělé inteligence. Další otevírají perspektivy chápání komunitní pospolitosti jako ekosystému, jehož potenciál je nezbytné permanentně okysličovat, aby otevíral nové perspektivy vzájemného respektu, naslouchání a pochopení, nebo si všímají zcela konkrétních příkladů krize a narušení nezbytných vazeb ke krajině, k místu, ke společenství, které vedou k vykořenění a ztrátě souvislostí tolik potřebných k porozumění sama sobě i ostatním. V neposlední řadě jsou na výstavě zastoupeny projekty nabízející blízkost ve formě spolupráce na společném díle, které je prostorem pro smíření se s jinakostí chápanou jako přirozené bohatství, či usilující o kultivaci a posílení významu konkrétního místa dovolujícího jeho nové uvědomělé uchopení komunitou.
Díla předkládaná divákům v rámci výstavy Gardening of Soul lze z hlediska procesu jejich vzniku rozdělit do tří částí, z nichž jedna vyrůstá z dlouhodobé spolupráce se zahraničními umělci a umělkyněmi Oliou Fedorovou (UA), Barbarou Herold & Florianem Huthem (DE), Stephenem Hobbsem & Marcusem Neustetterem (ZA/AT), Man Tinem (HKG), Finnbogim Péturssonem (IS), Andreou Resner (CRO) a Wong Wo Bik (HKG), kteří v minulých měsících absolvovali rezidenční pobyty v Domě umění Ústí nad Labem koncipované tak, aby jim umožnily prolínat vlastní zájem o problematiku zahrady se specifickými reáliemi místní postindustriální atmosféry. Vedle nich se na výstavě představují Michaela Labudová a Jan Krtička, kteří se měli možnost seznámit s prostředím východního Islandu, kde strávili rezidenční pobyty ve Skaftfell Art Center v městečku Seyðisfjörður, na něž navazují ve svých dílech. V neposlední řadě potom na výstavě umělkyně a umělci Jiří Černický, Jiří Bartoš & Jan C. Löbl, Jiří Philippe Janda & Václav Mach, Zdena Kolečková, Jiří Kovanda & Ivana Lovětínská a Robert Vlasák poodhalují ve formě dokumentací či dílčích realizací projekty připravované pro veřejný prostor města Ústí nad Labem a jeho okolí ve spolupráci s následujícími organizacemi: Člověk v tísni Předlice, Dobrovolnické centrum Ústí nad Labem a jeho Kulturním klubem, senior centrum Domov Velké Březno, Základní umělecká škola Most a také Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
Zahrada je tedy v rámci výstavy Gardening of Soul reprezentována jako obraz rozprostřenosti naší individuální, či naopak kolektivní komunitní duše rozvíjené prostřednictvím snahy pečovat, kultivovat, stimulovat růst, iniciovat a stabilizovat vztahy, vytvářet ekosystémy, podhoubí, klíčové symbiózy, z nichž se rodí nová trvale udržitelná budoucnost. Projekty představované na této výstavě přitom spojuje zájem tvůrců o hledání ztracené rovnováhy mezi jedincem a přírodním či sociálním okolím. Hledání, které stejně jako péče o zahradu vyžaduje trpělivou účast, pochopení a angažovanost zahradníka, jehož každodenní fyzická námaha odráží koncept environmentální zodpovědnosti – od vyklíčení semínka po budoucí sklizeň, od kořene až po korunu stromů, do posledního lístku, květu či plodu.
Michal Koleček
Vystavující umělci: Jiří Bartoš & Jan C. Löbl (CZ), Jiří Černický (CZ), Olia Fedorova (UA), Barbara Herold & Florian Huth (DE), Stephen Hobbs (ZA) & Marcus Neustetter (AT), Jiří Philippe Janda & Václav Mach (CZ), Zdena Kolečková (CZ), Jiří Kovanda & Ivana Lovětínská (CZ), Jan Krtička (CZ), Michaela Labudová (CZ), Man Tin (HKG), Finnbogi Pétursson (IS), Andrea Resner (CRO), Robert Vlasák (CZ), Wong Wo Bik (HKG)
Kurátor výstavy: Michal Koleček
Výstava Gardening of Soul je výstupem z výzkumného, uměleckého a výstavního programu Gardening of Soul: In Five Chapters podpořeného grantem v rámci EHP a Norských fondů 2014–2021.
